Sklouznutí IV.
Trochu nostalgicky se slézáme před zápasem na rozcvičku a stretching do ještě otevřeného Steaku. Všichni tušíme co asi přijde a že nás tak asi čeká poslední sklouznutí ne hlineckém ledě v letošní neuvěřitelné sezoně. Chopíme se škopků a moudře hovoříme nejen o hokeji, hokejových výletech HCS, ale i příšerách pod Žďasem a neskutečným týpkovi s mačetou a svíčkama na stole.
Naposledy se rozhodíme a modrý X bílý a jdeme na to! Má to říz a spád. Standa s Milanem standardně předvádějí úctyhodné výkony v brance. Do vedení jde tým v bílém veden dočasným zápasovým vůdcem menší skupinky hokejistů Matějdou. Ten se jako dobrý lodivod obalil celkem slušnou skvadrou hráčů, zřejmě to už někde viděl :-) Vyrovnání přijde na druhé straně po neskutečném ťukanci bratrů Chaloupkových. Tedy, moderněji řečeno, jak jsme se dozvěděli před utkáním, bro Chlup na bro Fífu a ten šup do kasy. Zápas se přeléval ze strany na stranu. Jak se říká, každý chvilku tahal pilku. Jednou vedli bělásci, pak zas chvíli modrásci. Zhruba ve druhé polovině klání konečně po X utkáních odčaroval Milanovo kouzlo Pošvajz, dříve též přezdívaný Milan, než jsem zjistili pravou totožnost. Jeho četné samostatné úniky po zachycení kotouče na modré začali být úspěšné, což modrásky rozkolejilo, neboť do té chvíle se bílý tým odvážil do útočného pásma vždy s pukem pod kontrolou a vždy ve dvou.
Náskok se zvyšoval a zvyšoval a zvyšoval a najednou tu byl konec. Modří statečně padli, bělásci trochu se štěstím vyzráli na rafinovanou obranu. Co bychom pro kamarády neudělali, nechat je trápit až do podzimu, že nedokázali svoje kamarády přehrát? To se přeci nedělá. No ale co budeme dělat teď? To je oč tu běží . . .
