HC Skulls Hlinsko

Uvolnění před play off nám přinesl čtvrteční večer, kdy jsme se již po desáté utkali s kamarády z Kanady. S SOS hrajeme nepřetržitě již 9 let, a nehrálo se vždy jen v Hlinsku, v roce 2006 jsme hráli v Aréně v Pardubicích, v roce 2008 dokonce v trénigovém centru Hockey Life v Torontu, nejtrradičněji však v hlinecké pecharéně. Nejinak i ve čtvrtek, pod dozorem velezkušeného Honzy Ježka coby sudího se pouštíme již po desáté do mezinárodní bitvy.

No a abychom zůstali u tradic, na první branku čekáme asi tak 20 vteřin a samozřejmě se trefují hosté ze zámoří. My však hbitě srovnáváme, poskládané trio Sedlák - Zach - Vašek zamotá hlavu všem a prvně jmenovaný vyrovnává. Jenže to bylo na delší dobu vše, kanadský celek se zakousl a předváděl útočné výpady jaké nepamatujeme, postupně se skóre vyšplhá až na 1:5. Divokou třetinu naštěstí uzavíráme my, nejprve snižuje Véna po parádní pobídce od Havryho a následně se probouzí tri Machy - Fífa - Kuba, posledně jmenovaný využívá nabývale přesný pas z pozabranky. 

Durhá třetina moc branek nepřinesla, ale nuda to rozhodně nebyla. Čtyři branky rovnorměrně rozdělené zajistili po dvou třetinách stav 5:7. Obě naše branky zařizuje brankostroj Kuba a zkompletuje tak hattrick. Následuje tradiční úprava ledu a odpočinek v kabině.

Možná spíše než odpočinek nás sezení ve vyhřáté kabině pozdě večer ukolébalo a na led tak vylejzáme jak krtci z nory, než se rozkoukáme inkasujeme po somé. Na marnost našich útočníků se již nemohl koukat Lukáš Pavlík, bere puk na modré prijíždí ladně přes střední pásmo, ladná klička kolem bránícího kanadského hromotluka a blesková střela zápěstím pod vyrážečku a je to veselejší, 6:8. Ale hosté se po dvou prohrách nehodlají svého vedení vzdát a jdou tvrdě za svým snem, vítězstvím. Na jejich devátou branku už tak reagujeme minutu před koncem orážkou Havryho akce, Filda Zemanů je první kdo si všimne opuštěného touše před prázdnou kanadskou brankou a posílá ho kam patří, na zvrat nám nezbývá prosotor a tak se aspoň snažíme vyplnit zbývající čas hokejovou rvačkou v podání Chlup - Schmidtke, bohužel ačkoliv oba beci jsou zhruba stejně vysocí a hmotní, zkušeností více má přeci jen Ryan a tak i v tomto ohledu dostáváme naloženo na cestu domu.

Utkání bylo odehrábno v parádním tempu a určitě nás dobře naladilo na sobotní čtvrtfinálový duel ve Skutči. Tak hoši, zase za rok!