Jdi na obsah Jdi na menu
 


Senzace na Piláku

2. 7. 2017

20993375_10212223001784524_659875807_o.jpg

V sobotu 19.8. jsme se zúčastnili závodů dračích lodí na Piláku u Žďáru nad Sázavou. Ač šlo o premiéru v této disciplíně a tudíž nemůžeme hovořit o žádné historii, je zde přeci jen jedna paralela s naším hokejovým mančaftem. Ale hezky od začátku.

Všechno to začalo v červnu, kapitán Fífa byl ohromen atmosférou závodů tohoto sportu a stejně jako s hokejem i zde zatoužil soutěžit. No, nebudeme chodit kolem dokola, zkrátka za pár dní měl kostru budoucí posádky a v kapse přihlášku na další závod této zajímavé a náročné sportovní disciplíny.

Pravidla jsou jasná, posádka musí být tvořena minimálně 4 ženami a 16 muži + bubeník/bubenice. Chlapců hokejistů, kteří se chtěli chopit v létě čehokoliv, co se drží obouruč aby zahnali hlad po hokeji, bylo hned několik. V první řadě Ráďa Černý, Milda Fiala a Martin Špaček, jedinní super mazáci, kteří tyto závody důvěrně znají neboť již dříve pádlování okusili. Dalšími připojivšími byli Michal Matějíček, Kuba Navrátil, Jarda Kadlec, Tomáš Kadlec, Filip Chaloupka, Lukáš Pavlík a kamarád pan hokejista Honzík Hospodka. Naše hokejisty vhodně spojil s parťáky cvičenci Patrikem Pekařem, Martinem Vinklerem a Otou Uchytilem, sice jako hokejky jsme fyzicky zdatní, ale ruku na srdce, hlavu na špalek, víme jak to v létě s přípravou bývá a tak pomoc těchto borců přišla více než vhod. Jako rozený skaut se projevil Špagy, který na poslední chvíli zalovil a vytáhl do posádky dvě esa, benjamínky, ale přesto zkušené pádlaře, bratry Tomáše a Lukáše Wagnerovi. No a nejdůležitějším článkem našeho mančaftu byly ženy, něžné, krásné, křehké bytosti, které se na lavičce s pádlem v ruce proměnily v ohnivé dračice, které neznají slitování, neznají únavy a ženou své muže vpřed. Díky tedy patří Lucce Zavřelové budoucí Pekařové, Lucce Pavlíkové, Marťe Chaloupkové, Kačce Špačkové a Páje Uchytilové. Tempo celého stroje držela pevnou rukou a hlasitým povzbuzováním Janča Kadlecová.

V pátek se scházíme navečer na Piláku k tréninku, zjišťujeme jak vůbec vypadá loď, jak se v ní sedí a co se s pádly dělá, jak se ten celý téměř dvoutunový kolos na vodě pouze za pomocí pádel rozpohybuje a jak se přidává plyn. Najezdíme za půl hoďky něco málo kolem 2 kilometrů, vyzkoušíme starty a děkovačku a jdeme se na pivko a česnečku radit co a jak.

V sobotu ráno se podle nařízení kapitána scházíme o půl osmé, postavíme stan, rozložíme občerstvení, se kterým si naše polovičky připravovali dlouho do noci a projednáváme poslední detaily naší taktiky. Zhruba v 9:30 usedáme poprvé do lodi, nervozita by se dala krájet a napětí by spolehlivě odpálilo raketu. Cestou na start si vyzkoušíme pár temp a za tichého brblání pana kormidelníka couváme do startovacího boxu. Připravujeme se na první soutěžní záběr, všichni nataženi vpřed, pádlo připravené zakrojit. V tichu, které nastává je slyšet jak rybám v nádrži buší dychtivě srdce. Náhle se ozývá pípnutí a v ten moment 20 lidí na lodi nevnímá vůbec nic, jen hrabeme a hrabeme, 200 metrů se oproti tréninku zdá nekonečně dlouhých, Janča mocně povzbuzuje a počítá každé tempo. Cílovou rovinu protínáme s velkým náskokem proti soupeři. Jasným rozdílem deklasujeme soupeře a sebevědomí stoupá. Do ideálu chybělo naší jízdě mnoho, ale nadšení a odhodlání jsou faktory, které mnohdy nahradí dokonalost. V druhé kvalifikační rozjížďce zlepšujeme techniku a je téměř jisté, že se koukneme do semifinále, máme v součtu 5. nejlepší čas z 15 posádek. To není vůbec marný, na úplný začátečníky! Plni očekávání konzumujeme ve stáji co se dá a zároveň šetříme síly. Ono se to nezdá, ale takový 200m sprint po hladině, ač trvá jen něco kolem 50 vteřin, je opravdu vyčerpávající. Někdo si ustele na dece ve stanu, někdo před stanem, někdo v autě a jiní čekání na soupeře a čas startu tráví pojídáním delikates, které naše ženy napekly.

Ještě než usedneme do semifinálové jízdy, zkouší hrstka, konkrétně 10 statečných závod na mega paddle boardu. 

p8196045.jpg

Bez tréninku a zkoušky se vrháme do ostrého závodu, vratký paddleboard tlačíme snad silou vůle do cíle, v naší trojici startujících končíme o šířku pádla druzí. Asi není třeba popisovat, že v tu chvíli se cítíme jak králové. Asi jsme se pro tento druh sportu narodili :-)

Sranda stranou a hurá do lodi, velké semifinále je tu, lehká rozcvička, taktické pokyny a jde se na věc. Taktika je naprosto jednoduchá a jasná - zrychlujeme až do cíle. Tři lodě na startu, již známé pípnutí a jedeme. Janča nedá bubnu vydechnout, první lajna roztáčí neskutečnou mašinu, která správně jako jeden muž valí v tempu, které je k vidění snad jen na japonské železnici. Nikdo z nás netuší jak dlouho jízda trvala, kolik temp jsme měli, ale jedno je jasné, semifinálovou jízdu jasně ovládáme a postupujeme napřímo do finálové šestky. Úspěch, který jsme nečekali, teda krom kapitána, který nakázal již před tréninkem medaili. Tentokráte se nestačíme převléknout do suchého, jen se vnitřně prohřejeme tekutými mazivy, poplácáme se po ramenou a stanovíme prioritu do poslední jízdy dne.

Po několika minutách a bez pořádného oddechu je to tu, šest 12,5m dlouhých kolosů s 22 pasažéry se líně usazují na startu. Vedle nás samej "profík", to nás však nemůže rozházet. Je to posledních 50 vteřin a do nich se prostě dá vše, chvíli i koketujeme s naším hokejovým pokřikem, pak si ale rovzpomeneme na poslední finále ve Skutči a zavrhujeme. Nic se nesmí v této chvíli měnit, start je skoro až překvapivě rychlý a my jedeme co to dá, každý z nás si ulevuje po svém, já jen slyším více mistra Lukáše Pavlíka křičet přidej přidej a zabírám snad i ušima. Cílová páska se blíží pro všechny lodě skoro stejně rychle. Neskutečné napětí až do konce, bojky míjí 4 lodě téměř nastejno, rozhodnou opravdu milimetry. Vyfasovaný kormidelník tvrdí, vidím to 3 - 4 místo, což bychom asi v tu chvíli i brali i nebrali. Ale vyčkáme vyhlášení...

Nekonečné informační vakuum, dohady a předpovědi utápíme v posledních kapkách občerstvení. Stejně jsme ale machři, jak jsme se poprali s celou akcí, zatímco ostatní posádky řeší karbonová pádla, speciální trenýrky či podivné předstartovní procedury, my jsme prostě v pohodě, bavíme se a užíváme si.

Slunko se přibližuje k horizontu, na provizorní pódium vyskakuje tajtrlík s mikrofónem a všech 40 posádek "baví". Konečně je to tu, naše kategorie, jak jinak je až na samém konci téměř 2 hodinového monologu a tak jsme patřičně napjatí.. Postupně se prokousává příčkami od spodu až k páté - nic, čtvrté pozici - nic (k našemu obrovskému překvapení jsou to Draci f akci, jejichž kvalifikační a semifinálové časy nás ohromovali), tak je to super, jsme na bedně, budeme třetí, jenže ejhle, na třetím místě Marná snaha. Extáze jak v Naganu, na druhém místě se umisťuje posádka s nádherným názvem, které dle tajtrlíka symbolizuje lásku a já nevím co ještě - KAMARÁDI. Bomba, splněný sen...ač druzí, jsme mistři, vítězný čas je jen o 0,24s rychlejší.

Třešničkou na dortu je tak ještě naše 3. místo na mega paddle boardu z 11 posádek.

Velký, největší díky patří celé naší posádce, byli jsme zkrátka jako jeden muž, jedna žena. Prostě ideální stav. Děkuji